Přidat odpověď

Ani nevím, jak začít.. Máti žije sama, s nikým se nestýká, nemá žádné kamarádky ani známé, jen si občas telefonuje s bratrem. Její život je sledem domnělých či skutečných křivd, které se jí dějí; všichni kolem jí ubližují, každý ji chce okrást (sousedé, dodavatelé energií, mobilní operátor, prodavač v obchodě...). Vždy rozjede nesmyslnou válku a v patové situaci požádá mě, abych to "vyřešila" - ovšem dle jejího přání a jejích instrukcí. Snažím se, ale přerůstá mi to přes hlavu.
Na druhou stranu je strašně "ohleduplná" - je jí zle, zavolá si sanitku, nevolá nám, byť jsme v místě a máme 2 auta a k doktorovi ji bez problémů dovezeme - nechce "obtěžovat", protože "máme svůj program". Zcela cíleně mě potřebuje vmanipulovat do pozice permanentně špatného svědomí a výčitek - to ovládá přímo mistrovsky.
Objektivně - je jí 73, je dost vážně nemocná, takže se fakt snažím, ale přestávám to dávat. Těžko se to popisuje, jsou to střípky událostí, které mě ničí. A nedokážu se vzepřít, vždy si řeknu, že nikoho jiného nemá (jsem jedináček) a že je to moje povinnost. Nevím, jak z toho ven..