Přidat odpověď

Ruth,

já asi chápu Tvůj směr uvažování - patrně ten, že "slušný" člověk by se měl snažit svým nejbližším vyhovět - ale není právě tahle premisa náhodou už chybná?

Protože pokud ten manžel objektivně za matkou chodí několikrát týdně, tak přece to, že nevyhoví každému jejímu rozmaru a matka se pak zlobí, z něj přece nedělá NEslušného člověka. Vždyť to je mnohem víc, než dělají mnohé děti, které ale mají rozumnější rodiče, takže jsou podobného dilematu ušetřeny.

Obecně si myslím, že výchova k tomu, že "slušný člověk přece nikoho nemůže zarmoutit" v sobě skrývá právě toto úskalí. V podstatě je to totéž, jako "hodná holčička/kluk přece vždycky každému vyhoví, jinak není hodná/hodnej", což v praxi může danému člověku přinést mnohé těžkosti, protože na něj stačí jen dupnout a on se zničí, jen aby nebyl označenej za "nehodnýho".