Přidat odpověď

Já - tchýně upadla, ležela celý dopoledne a volala po příbuzných na druhé straně republiky, takt jenom tam a pořád dokola a hořekovala, jak doma leží a nikdo jí nepomůže, protože nemá komu zavolat. Nakonec po půl dni v zoufalství sehnala její sestra telefon na vnučku,která byla v cizině a ta mi zavolala, co se děje.
Ptala jsem se, proč nevolala rovnou nás jako vždycky, tak že prej si myslela, že to nezvedneme - jako kdyby se to někdy stalo.
Doktor, co přijel, se ptal na totéž a pak jsem měla pocit, že by mě měl snahu pohladit, že to je OK a nic se neděje. A že prý se nemám divit, s tímto přístupem se setkává u starých lidí denně.
Nebo - tchýně má nízký tlak a často padá. A vezli jsme ji s manželem na jedno vyšetření do jiného města a sestra říká - pojďte dovnitř, pomůžete mamince. A ona se svlékala do spodního prádla. Když jsem ji viděla, jak vypadá - modřiny na nohách, rukách, trupu, různého zabarvení a stadia - málem to se mnou švihlo.
A ona se uculovala a doktor říká - nebije vás někdo? Já chápu, musí se zeptat. Ale tchýně se tak významně podívala na mne a tak jakoby bojácně krčila rameny. Flákla jsem těmi věcmi, dveřmi a šla se uklidnit ven na ulici.
V životě jsem se tchýně nedotkla nějakým hrubým způsobem.
Ale tohle jsme si teda pak vyříkali - a tvrdě, teda slušně, ale tvrdě - ještě jednou naznačíte jen pohledem něco podobnýho, okamžitě spolu končíme a víte, co to znamená. Já tehdy viděla rudě.