Přidat odpověď

Podle mne tohle ale vyžaduje i určitou ukázněnost ve stravování. Jednodušeji řečeno - kdo je žravý, tak si klidně toho dezertu plného chutí přidá, právě proto, že mu prostě hrozně chutná. Takovéto: už sice nemůžu, ale nedá se odolat, když je to tak strašně dobré. A kdo trpí na fyzický hlad, tak má zase potřebu žaludek zaplácnout, takže sáhne po tom pekáči buchet, nějaká kostička tiramisu je pro něho na vdechnutí. Chce to umírněnost, uvědomělost. Rozeznat, zda máme skutečný hlad a zda už jsou chutě a radost z dobrého jídla saturovány. Jinak člověk často jí z nudy, kvůli emocím nebo jen proto, že to jídlo je prostě dostupné.
Z mého pohledu je zkrátka problém v tom, že jsme si zvykli na příliš velký příjem jídla a nemáme tomu odpovídající výdej.