Přidat odpověď

Ono to vůbec bylo takový těžký. I pro ni. To musím uznat. Po šestinedělí jeho odvezla právě na druhou stranu republiky ke své sestře, která byla doma se svými třemi dětmi. A tam žil do svých 4 let. Oni za ním jezdili na víkendy, ne prý každý víkend, to ne, bylo to moc daleko. A on na to nevzpomíná vůbec špatně, on věděl, kdo je jeho máma /teda zpětně to tak říká/. Proč ho tam dala - že prý nebyla jiná možnost. On má teda mimořádně vřelý vztah k té své tetě a ke svým bratrancům a sestřenicím - ačkoli tam byl tak "krátce" - ale stejně má k nim bližší vztah než ke svému bratrovi, se kterým pak žil mnohem delší dobu.
Takový vztah jsem jinde u nikoho neviděla. A oni ho doteď berou jako toho mladšího bráchu - co pak šel pryč, ale co ho mají pořád rádi. On tam pak když už byla doma, tak jezdil pravidelně na každý prázdniny k nim - i komplet na celý letní.
Proč to jeho máma musela udělat, nevím - asi kvůli práci, možná by to nezvládala, nevím. To nikdy neřekla. A snad i trpěla, i když mu neustále vyčítala, že ona chtěla holku a zas se narodil ten zas-anej kluk - to doslova.
Přestala to říkat v době, kdy jsem se jednou rozzuřila a řekla jí, že on být holka a já být jeho manžel, tak po tom všem svému partnerovi zatrhnu tipec a dojde tam na návštěvu s mým svolením jednou za měsíc, tak ať je ráda, že je to kluk.
No a jednou mi manžel řekl, že cítí výčitky svědomí, že jako dítě byl u té tety a cítil se tam doma a že tím ubližoval mámě. Jako kdyby to byla jeho vina.
Milionkrát jsem mu říkala, že to je přece hovadina, on si to nevybral, tak se to stalo - tohle mohla ovlivnit jeho máma, ne on jako kojenec a pak malý dítě.
A je přece jasný, že když jako malý byl roky doma někde, kde se k němu chovali jako k vlastnímu, tak že se mu po nich stýskalo a chtěl tam trávit co nejvíc času.