Přidat odpověď

Šuplíku - u mých sourozenců to je nemám čas a prostě neexistují žádný služby - ale jsou v klidu. U tchýně - když jsme se jednou pokoušeli s manželovým bratrem domluvit, aby aspoň 1x v týdnu k ní zašel, ať si řekne kdy, tak se rozzuřil a svý mámě udělal takový školení a zle, že ona nás žádala, abychom ho vynechali, protože on jí řekl, že jestli bude na něj tlačit, tak už ho neuvidí nikdy, že mu to je jedno. Takže ona poklonkuje, když se on tam ukáže jednou za 3 měsíce, ale říct se mu nesmí nic. Kdyby to bylo na mně, tak se s ním pohádám do krve, ale on si na mne nedovolí, ale dá to pak sežrat mámě ve stylu - koukej je spacifikovat. On je to hrubián a debil a funguje tak i doma, všichni mu ustupují, takže je zvyklý, že to takhle vychází. Takže tchýňka řekla, že teda raději bude ten jeden den v prac. týdnu bez návštěvy, ale to pochopitelně rychle zapomněla, protože jak vysvětlila manželovi, i ten víkend bez jeho návštěv je prostě dlouhý. Tak přece jí nechce nechat samotnou ještě v týdnu.
U našich to zatím není tak strašný, protože jsou dva a je fakt, že už kvůli tátově nemoci tam musím často chodit, ale spíš dopoledne, s ním po doktorech.
Od novýho roku bude jezdit často do Prahy a tak to bude na celý den. Už jsem sourozencům řekla, že nebudu moci vykrýt všechno a že se budeme o tohle muset podělit. To prej jo. Tak chci věřit, protože vypadá, že to chápou.
Takže spíš momentálně je v řešení tchýně, protože jak se k tomu v menší míře přidali naši, tak je toho najednou moc.