Přidat odpověď

Jo, ta moje kamarádka byla v tomhle dost extrémní, ale asi za to taky nemohla. Šla třeba na ples a střevíčky si nesla v tašce - od každého páru jinou botu a obě levé. Vrátila se domů a přinesla opačný pár - obě pravé Tak už zůstala v kozačkách. Dala smažit karbanátky, které připravila její máma (ona by je udělat nezvládla) a do toho jsem přišla já, zapomněla na ně a až když šel bytem čoud, vzpomněla si. S jakýmkoli vařením to bylo vždycky tak. Měla zálibu v svíčkách a pravidelně odcházela z bytu a nechávala je hořet i v blízkosti hořlavých materiálů. Její máma na ni taky hrozně řvala. Marně, nikdy se nezměnila. A je taková pořád.

A taky ta kamarádka chodila všude pozdě, někdy a to zapomněla úplně.
Já jsem vedle ní vyčnívala pozitivně a srovnání s jinými jsem moc neměla a ani po něm netoužila, až když jsem se ho dobrala někdy po třicítce, tak to bylo jako pár facek. Já bych asi ani nemohla mít víc dětí, ale ani jsem je nechtěla.