Přidat odpověď

Díky. Jo byla to dřina, u mě nešlo o nějaký časový úsek, ale o X let, když to tak počítám, tak 10 let. Střídavě na pracáku a střídavě nějaká blbá práce za blbých podmínek, když jsem to nedávno počítala, tak mi z toho ani nejde vše na důchod, jelikož jsem pracovala kolikrát na DPP a byla při tom na pracáku, jak byly ty podmínky nevýhodný. Přitom jsem ale pořád hledala a doplňovala si vzdělání a už jsem z toho byla tak psychicky vyřízená, že kdyby mi nevyšla teď ta práce, ale musela bych nastoupit u těch Technických služeb, tak by mě to asi srazilo na kolena a skončila bych někde na psychiatrii.Ten neustálý pocit marnosti a zklamání je nepřenosný, kdo si to neprožije, tak to vidí jinak. Teď si té své práce o to víc vážím, jsem si vědomá, že mi dal někdo šanci, že mi věří a že se musím snažit. Je to krásný pocit vědět, že nejsem jen číslo, ale nadřízený ve mě vidí člověka a udělal mi ty nejlepší podmínky, co mohl.