Přidat odpověď

Já na tom byla podobně, ty roky jsou úseky, kdy jsem se opravdu snažila, ale jinak jsem se taky plácala po brigádách cca. 4 roky. Když to shrnu, v roce 2005 maturita, 2005-2009 rodičák, 2009-2012 dohoda o pracovní činnosti, kdy jsem ale byla z části vedena na úřadu práce a dokládala výdělek, pak jako matka celodenně pečující. V roce 2012 první práce na hlavní pracovní poměr za trochu víc než minimum, ale chvála bohu za to. Tam přišly konflikty se šéfem, protože jemu bylo proti srsti moje studium, házel mi klacky pod nohy, nechtěl uvolňovat na zkoušky. Já dala přednost studiu (půl roku před státnicemi). Jenže pak byla bez práce skoro rok a půl. Praxe tam byla moc krátká na to, aby to někdo bral v potaz. Navíc v té době byla nezaměstnanost na vrcholu. Měla jsem v té době brigády, jednu víkendovou jsem si ponechala, ještě z doby práce, ale věděla jsem, že to není na trvalo. Na konci roku 2013 se to definitivně zlomilo a já od té doby jsem zaměstnaná.
Víš co mi na tom připadá nejsmutnější? že já vlastně nikdy nebyla doma (kromě rd), tak, že bych nedělala vůbec nic, vždycky jsem měla aspoň nějakou brigádu, ale často na černo, tudíž nemám za tu dobu odpracované roky, "oficiálně" jsem se flákala, ač jsem to tak sama nechtěla. zaměstnavatelé rádi zneužívají možnost nekolidujícícho zaměstnání, když je člověk na pracáku. Jsem pro to, aby se tahle možnost zrušila, zamezí se takovým "čachrám".