Přidat odpověď

Odmalička mám jasno, že dětem do kamarádů pokud možno kecat nebudu. Máti zakazovala ségře jednu spolužačku a mně potom odháněla od mladého muže s copáky. Takže pokud to nejde do extrému, nechám to na dětech. Dcera má kamarádky, co s ní půjdou do školy, každá je jiná, tak se asi doplňují a navzájem ovlivňují. Jedna je trochu fintilka (maminka prodává Avon), to se mi pak doma objevují požadavky, mami, já bych chtěla rtěnku a lak na nehty..., druhá zase jako kluk a třetí ani nevím. A syn? Tam řeším, že kamarádit nemá moc s kým (a ani to moc neumí). Tomu by montessori věkově smíšené třídy vyhovovaly, ale nejbližší je daleko.

Kdyby to šlo, snažila bych se přeřadit dítě do třídy, kde má šanci někoho blízkého mít, některé holky si vystačí s klukama, ale jiné fakt touží po holčičkách, zvlášť pokud doma mají jen bratry.