Přidat odpověď

Tino, jsou věci, které nevyřešíš. My máme děti dvě - první starší možná poznamenanou nespádovou školou. Bydleli jsme sice v rámci krajského města, ale děti se neměli možnost ani příležitost navštěvovat tak nějak přirozeně, protože vždycky bylo potřeba, aby děti někdo přivezl, odvezl... takže se navštěvovala jen občas s pár kamarády - na oslavy a nebo jedna holčička k nám jezdila když byli u babičky ve vedlejší ulici. Pak se o tuhle holčičku začala přetahovat s naší holkou další holka, která bydlela k té první blíž a naše si začala připadat navíc... možná byla chyba, že já jsem pořád do ní hučela, že by měla mít jednu kamarádku... K tomu se přidaly problémy s učitelkou a my se radovali, že se odstěhujeme za město na RD a že na místní škole snad najde nějakou svou kamarádku.
Jak přišla do nového kolektivu lačná po nejlepší kamarádce (nejen já jsem pořád mlela o tom, že by nějakou měla mít), tak kápla rovnou na pěknou kozu, která ji myslím zbavila chuti se s kýmkoliv víc družit - pouze ji využila, a pak jí jen dělala problémy v kolektivu. Potom se z toho vyhrabala a kápla na další - o té jsem se tu zmiňovala v téhle diskusi... výsledek? Holka o žádnou svou kamarádku nestojí. Ona říká, že ne, ale podle mě rezignovala a nebo si prostě jede podle sebe, tak jak to mělo být od začátku. Ve škole si má pořád s kým povídat, navíc si nikde nepřipadá, když mluvím s třídní tak říká, že o přestávkách je pořád s někým... sedět nechce s nikým, protože je lepší sedět sama (sedí jich takhle samo víc ve třídě, jak holek, tak kluků)... Domů za ní nikdo nechodí, ona nechce chodit za nikým... spokojí se s x návštěvami holčičky podobně staré jako ona ze zahraničí, která jezdí k sousedům... s tou se případně vyblbne, vydovádí a tím to končí. Nemá chuť se s kýmkoliv víc družit. Moje sestra má stejného syna - dnes 15-tiletého - ten nesnáší lidi a jeho touha je být vědátorem, který nevyleze ze své kanceláře a nebude se muset potkávat s lidmi. Naše druhá (stejně stará jako Tvůj syn), kterou jsem tedy strašně ráda, že máme (protože té starší tu a tam dělá partnera pro hry) - je úplně z jiného těsta - miluje děti, kamarády, vymýšlí zábavu pro sebe i jiné; kamarádí s klučíkem ze školy a ze stejné vesnice, kterého jí k nám vozí tu a tam rodiče, má nejlepší kamarádku od 1. třídy, se kterou sedí, chodí na kroužky... když jsou prázdniny, tak kamarádí s holčičkou od jiných sousedů (tráví u nich prázdniny)... Když není nikdo, tak jde na hřiště a je schopná si vyhrát i s malými dětmi,- prostě si sama na hřišti někoho najde.
Možná bych Tvého syna jen dala nějaký kroužek, aby měl možnost někoho si najít, ale když o to nebude stát, tak bych ho nechala žít. Myslím, že ne každý o nejlepšího kamaráda stojí