Přidat odpověď

Potkala jsem včera maminku holčičky, s níž dcera chodila do školky. A nestačila jsem se divit. V průběhu roku jsem s ní párkrát mluvila, jen tak zběžně, a vždy říkala škola dobrý, jsme spokojení. Včera se mě tak opatrně ptala, jak to dceři jde. POpravdě jsem řekla, že se dcera naučila číst, psát, mechanicky počítat, že jí slovní úlohy moc nejdou a že škrábe jako prase.
Ona, že její dcera měla na vysvědčení dvě dvojky. Už to mě ohromilo, zatím jsem o tom, že by někde v první třídě měl někdo na vysvědčení dvojky, neslyšela.
A že se s ní denně hodinu učila. My jsme měnili školu kvůli podobnému přístupu (ale hlavním důvodem bylo něco trochu jiného, přehnaný důraz na kázeň a disciplínu, který dcera nějak nedokázala ustát). Ale u nich to zašlo ještě dále. Prý se učili i prvouku, doma, drtili názvy stromů apod. Uffffff. A pak z toho všeho psali regulérní písemky, malé i velké.
no tvl! Setkal se s tím ještě někdo?
Mísí se ve mě dva pocity, první, že kdyý dítko udělá 18 chyb v nějakém přepisu (jak mi vyprávěla jiná maminka) a pod výtvorem se skví velká červená jednička, asi to také není dobře. Jak má dítě pochopit, že se má více snažit, že to, co udělalo, není dobře?
a druhý je, ouká, první třída je extrémní, myslím pro děti, ze školky, kde nic nemusely, nikdo je nijak nehodnotil jdou do školy, k písemkám a zkoušení a ezení v lavici. Nechme těm dětem prostor na adaptaci, na písemky je vždycky času dost.