Přidat odpověď

To je to řízení vnější motivací, spíš na houby. Učím si děti sama (po jejich krátké negativní školní zkušenosti), jeli jsme ve výrazně jiném tempu, než ve škole. Téměř bez písemek nebo zkoušení (samozřejmě přezkoušení a online testy ano, i tréninkově a bez známek, jen s hodnocením počtu chyb), ale s velkým kusem odvedené práce. Zvládli za 1 rok učivo 1. a většiny 2. třídy. A před pár týdny mi tu kluci kňourali, že už se chtějí zase učit, ptž je to baví. Mají vnitřní motivaci, která je žene si pamatovat a chápat nové a nové věci. Pokud něco neumějí, je to převážně MOJE vina a musím je to prostě naučit lépe. Což u té školní výuky učitel něco odvykládá (v kvalitě, kterou si moc nemohu ověřit) a přitom já mám jako rodič zodpovědnost za to, aby dítě látku ovládalo. Mně osobně toto nevyhovuje, resp. u starších dětí učitel zvládal naučit potřebné bez vystresování dětí, tak jsme do toho vstupovali minimálně k obecné spokojenosti všech stran. U našich mladších dětí bohužel z mého pohledu nezvládnutí celého přístupu a vedení výuky pedagogem - a pak zoufalé situace volaly po zoufalých (ale zpětně vynikajících) řešeních.
Jinak k dotazu - se staršími dětmi jsem se učila minimálně, max. dohled na úkoly, výjimečně býval nutný nějaký trénink počítání příkladů na PC nebo tak. Do prvouky jsem nevstupovala vůbec. Děti psaly ve škole testy atd., ale zpravidla je zvládaly. Ad známky - co jsem slyšela, tak ze třídy (i paralelky), ze které jsme naše děti brali, tak tam nechávají občas dítě i propadnout...v první třídě. Nevím, je-li to 100% pravda, ale říkal mi to velmi informovaný zdroj, tak na tom může něco být. TO je extrém, dvojka je v tomto srovnání takové malé nic.