Přidat odpověď

No, ty uvazujes ale jako ja. Proste takove chovani absolutne mimo.
Jenze rodina, kde nebylo tradici nekam vubec jezdit (na prazdniny k sestre vedle ve vsi v nejlepsim pripade) ma 150 km jako vzdalenost, ktera se "musi vyplatit". To jsem jeste opominula, ze tchyne k dceri dorazila z vetsi dalky, a dcera nemela zajem ji mit na krku par dni, tak ji dovezli k nam, kde jsem se mela starat ja. A nebylo to poprve, pred tim jsem pro ni musela s kocarem a dvouletou jezdit autobusem s prestupem do pristavu, protoze by 50 leta tchyne sama prece nenasla, nebyla zvykla. Pak jsme se prestehovali a staveli, sem jezdil vlak 20 km odsud, pak nic, do zmineneho pristavu 140 km. Bud by tam jel pro ni muz, tak "proste pomohla", odvezl ji druhy zet a pridali se k nim i dalsi, kdyz uz. Do staveniste s nicim hotovym, s blbymi financemi, postele jsme meli jen pro nas, posteloviny zrovna tak,a ani posleze je nebylo kam umistit, takze vzdycky to byl napor. A muz to absolutne nechapal, leta tvrdil a tvrdi i nadale, ze nemam jeho rodinu rada. No, nezavdali mi k tomu ani zadny duvod. Tchyne byla general, zvykla, ze se jede podle jejiho, a on mezi dvema mlynskymi kameny. Ten jeji vazil vic, tak to resil ignoraci mych nazoru.