Přidat odpověď

Tulipáno,

jenže většina prvňáků je nastavena na to, že chce umět a chce uspět. Takže i když rodiče říkají, jak na známkách nezáleží, pokud je dítě známkované, chce ty jedničky. A tak to rodiče zkouší všelijak, třeba i tím, že s dítětem hodiny sedí nad učením v naději, že dosáhnou spokojenosti dítěte.

Já třeba neznám žádné rodiče, kteří by dítě drtili kvůli jedničkám. Teda z vyprávění nejstarší dcery znám jednu její bývalou spolužačku na gymnáziu, takže ne že bych nevěřila, že takoví jsou, ale osobně jsem se s žádným rodičem tohoto typu nesetkala.

Špatně je prostě to, že je prvňák známkován. To, jak umí nebo neumí, lze velmi dobře a mnohem účinněji řešit slovním hodnocením (ústně, okamžitě po výkonu), naučit to, co má prvňák umět, zejména v prvouce, lze většinu dětí ve škole jen tím, že se to v té škole dělá. Jen některé děti potřebují ještě určitou práci navíc doma, ale rozhodně ne hodinu se učit, aby ve škole umělo na písemky. To jsou děti, které potřebují speciální péči.

Bohužel častá praxe je ta, že učitel zadá, co má dítě umět, a už se nestará, jak toho dosáhne. Ve vyšších ročnících bych to možná za určitých okolností dokázala pochopit, v první třídě ne. Ale právě tam se to děje minimálně stejně často jako ve vyšších třídách. A hlavně všichni všechno musí umět ve stejnou chvíli, aby se dala napsat ta písemka...

Jenže dítě se má v první třídě naučit úplně jiné věci, než psát písemky a učit se na ně .