Tak jasně že nás poslouchat nebudou, téma je čistě hypotetický a plkací, zkušenost je nepřenosná a když si má někdo nabít hubu, tak si ji stejně nabije (a je lepší si ji nabít sám za sebe, když to tak cítím, než poslouchat rady někoho druhýho, který tak necítím).
Možná jsem to měla formulovat spíš jako - co byste poradili svému mladšímu "já", kdybyste měli tu možnos, nebo - jakou jednu radu byste dali potomkovi, kdybyste si byli jisti, že vás poslechne?