Přidat odpověď

Milado,
jakej jinej vztah nez partnerskej stavit na prvni misto v zivote?

vztah k rodicum? Jak asi, kdyz jsou mrtvi?
vztah k fakanum? To by se asi podekovali...
tak ke komu jinymu?


Myslela jsem obecně - nestavět vztah ke komukoli na první místo v životě. Být schopná mít spokojený život i bez vztahů. Když není partner, nemusí být ani děti. Rodiče časem zemřou.
Člověk udělá spoustu kompromisů kvůli vztahům a nakonec zůstane třeba stejně sám, ale už není sám sebou a neumí se sebou žít.

Já jsem byla vychovaná v rodině, kde vztahy stály za hovno, ale současně se stavěly na první místo. Takže příbuzní se slézali, aby do sebe posléze ryli a vyprovokovali hádku, bylo to "vše pro děti a kvůli dětem", ale děti nikdy nebyly přijímané takové, jaké jsou a v partnerství bylo prvořadé se vdát, ale ty vztahy byly pak různé, ale nikdy nikdo se nerozvedl, všichni napříč příbuzenstvem byli a jsou na sebe napružení a hnusní. A zároveň se těm pseudovztahům vše obětovalo - kariéry, zájmy, přátelské styky (ty se ale moc nepěstovaly), pro potomstvo se hromadil majetek, každej každýmu do všeho kecal, nenosilo se ani odstěhovat se někam mimo zorné pole příbuzných.

K té kariéře - on vlastně nikdo žádnou neměl, všichni chodili jen do nějakého pokud možno nenáročného zaměstnání, aby se mohli nerušeně věnovat těm "vztahům" a vědět o každém z rodiny všechno. Kdo by měl před vztahy práci, byl vadný, i kdyby to byl špičkový mozkový chirurg. Takový člověk se pak dle nich nemá ženit.

U mě šlo hlavně o to, že jsem ten vztah k partnerovi taky měla na prvním místě, ale ni se jaksi žádní potenciální partneři nehrnuli, ti, o které jsem měla zájem a naznačila to, mě odmítali. Tak pak jsem hrábla po MM, hlavně odsunout hrozbu, že zůstanu sama. Vlastně celé single období jsem vnímala jako neplnohodnotné.
Vlastním rozumem bez vlivu rodiny dneska uznávám, že ačkoli jsem toužila po vztahu, nejsem vztahový člověk a bylo by mi lépe samotné, ale samozřejmě s dobře rozjetou kariérou, tím nemyslím nějaká manažerská místa, ale být v něčem dobrá a tam mít "své místo" ve smyslu útočiště v životě a obživy. Budovat vztahy mi nejde a hrozně mě to vysává, s partnerem na sebe člověk nabalí další lidi, o které třeba nestojí, ale kteří se mu pletou do života...