Přidat odpověď

Ruth,

to je právě to, člověk něco řekne a pak kouká, že si to lze vyložit úplně opačně.

Já si taky myslím, že "dělat partnera šťastným" přes vlastní nechuť nemůže dlouhodobě fungovat (myslím tím přestat dělat něco, co mám rád/začít dělat něco, co nesnáším jen kvůli němu, i když zase je klidně možný, že začneš běhat maraton původně kvůli partnerovi, ale pak se Ti to zalíbí samo o sobě, tak proti tomu nic).

Myslím, že přetvařovat se nikdo dlouho nevydrží, a že přetvařovat se ve vztahu je kontraproduktivní a z více stran nebezpečný - vlastně v tom partnerovi vzbuzuješ iluzi, že jsi někdo, kdo nejsi, a on pak může mít pocit, že byl podveden, a ten pocit bude oprávněný.

Vezmi si, jak by člověk sám vnímal, kdyby partner v začátku vztahu a v zamilovanosti třeba vařil/chodil s Tebou do divadla/nechlastal, ale nebyla by to jeho přirozenost a později by vklouzl do toho, že vaření není mužská práce, divadlo je pro bačkory a teprve chlast dělá chlapa.

Já bych to tedy vnímala velmi negativně a byla bych značně rozčarovaná.

Myslím, že pokud chceme s někým žít, tak by nás měl vidět takové, jací jsme, aby se mohl rozhodnout, jestli právě tohle chce nebo ne.

Ale "dělat ho šťastným" se dá taky vyložit tak, že člověk nebude sobec, který bude trvat na tom, aby šlo všechno podle něho, a dá také prosto tomu, co chce ten druhý - pak je to samozřejmě o něčem jiném a není tam s čím nesouhlasit.