" že "ponaučení pro dospívajícího potomka" s potomkem nesouvisí "
jsem také nepochopila, a proto jsem se neúčastnila "výrokování", protože si fakt neumím představit tu scénku s udílením jednoho ponaučení.
S dětmi jsem se průběžně během jejich dospívání vídala, bavila, a především byla s jejich otcem jim na očích, o vztazích jsme si někdy i povídali, co tak člověk potkal v okolí - u rodičů jejich kamarádů, trenérů, pedagogů (dcera měla učitele gaye, tak to taky rozšířilo obzory a toleranci), u starších kamarádů, později u vrstevníků... co si myslím - považuji za výhodu ve vztahu a co naopak - asi tak nějak pobraly za pochodu.
Jedno (!jenom jedno!) ponaučení (!a teď tě naučím!) fakt NEdám