Přidat odpověď

tak na tomto by mi vadily ty kecy (ale zato dost zásadně) že já na něco nemám nárok , vaření večeře ode mě nikdo nečekal (ani by se nedočkal ) a koupání bylo naštěstí vždy doména tatínka (byla to obrovská úleva, moct vypnout) , ale ten zbytek mi přijde vcelku normální - jak by se to jinak mělo dělat, když člověk má tu smůlu a nemá výtah, a proč by měli být jakkoli funkční příbuzní, oni si přece to dítě nepořídili?

Teď, když o tom mluvíme, tak si matně vzpomínám, že jsem taky tahala dítě do patra (naštěstí jen jednoho) bez výtahu (pak už teda dvě děti, naštěstí s výtahem), plus nákupy, považovala jsem to za docela příjemný rozptýlení při MD a určitě jsem to nevnímala jako křivdu, že to nedělá partner.

Ale vnímala jsem to vždycky tak, že je to obrovská služba rodině, a jakýkoli řeči, že něco dělám špatně, bych považovala za nehorázný a absurdní. To by mi vadilo hodně, ta práce naopak vůbec.