Přidat odpověď

evidentně víš, o co jde. Nemyslím ironicky, poznávám v popisu svého, již odstěhovaného muže. Myslím, že plně+ spadá do kategorie, kterou máš na mysli.
Chtěl být opečováván, hodně, On nedal, přijímal a nic neřekl. Chtěla jsem tro řešit jak Žena. Nepomohlo. Roky. Pak jsem řvala, brečela, nepomohlo. Přestala jsem dávat tak moc v domnění, že jsem moc hrrrr, dám mu prostor, on se probudí a bude mi dávat.....a šlo to celé do haj....Byla to chyba. Měla jsem dávat bez urputné snahzy brat?? Nevěděla jsem zoufale, jak to mám řešit. Pokud jsme byli bez dětí, šlo to dobře, mám hodně citu. S jedním dítětem to drdhlo, 2 děti už nešlo. Měla jsem dávat dětem svým, dětem cizím (pracuju s hodně potřebnýma dětma)....potřebovala jsem i dostat, ale nějak jsem neuměla vydolovat nic.....jak bys to řešila Ty?