Přidat odpověď

Dari,

a vidíš zpětně, že by to bývalo mohlo mít nějaký řešení? Myslím co by rodiče měli udělat, aby to bylo pro Tebe OK?

Já jsem byla taky taková, a pamatuju si ty pocity křivdy a tu bezmoc, ale pak čas a situace oponou trhly a mě to přešlo. Ale nevím, čím to bylo, možná kompletní výměnou lidí kolem mě, možná pocitem, že už si to nemůžu dovolit, ale to spíš ne, protože s těmi "novými" lidmi jsem neměla tu potřebu.

A teď se to samý začíná projevovat u jednoho z mých dětí a já taky nevím, co s tím. Pocitově bych ho chtěla roztrhnout na dva kusy, uvědomuju si, že ono samo je z toho nešťastný, ale je to přesně co popisuješ - ofrňování, je-li mu nabídnuto něco atraktivního, zpruzelý obličeje, pocit, že nám dělá milost, že se s náma vůbec baví... Štve mě to, ale nevím, jak do toho. U těch zpruzelejch obličejů mám cukání říct "OK, tak vidím, že žádný "džíny" nechceš, tak jdem domů."

A přitom vím, že by to mně v jeho situaci bylo líto. Zpětně to hodnotím tak, že to byl můj problém a ne toho okolí, svým způsobem možná i pokus o citovou manipulaci (na kterou to okolí naštěstí "neslyšelo"), ale svýmu dítěti (i sobě) bych ráda pomohla, pokud bych věděla, jak.