Přidat odpověď

Brunhildo - napadlo mne jediné: Píšeš, že táta rád cestuje. Na tom bych stavěla.

Já to mám opačně - vloni mi umřel táta a mamka neustále mluvila o tom, že tu už bez
něho nechce být. Já ji jednak přesvědčovala, že ji tu potřebujeme, jednak jsem naplánovala na letošek 3-týdenní cestu a mamka se zase začala (po asi půl roce "smutnění", což po 65-ti letém manželství beru jako normální a přiměřené) na něco těšit. Dovolenou jsme absolvovali (teda -ly, neboť já + mamka) a maminka má pro změnu na co vzpomínat, chlubit se kamarádkám a tak...

Takže kromě toho, co tu už padlo - nenechat se manipulovat a být trochu "sobec" - tedy žít si svůj život a tatínkovi naznačit, že způsob jeho života (případně NEživota) je JEHO rozhodnutí ho i kladně motivovat třeba zaplacením zájezdu na příští rok jako dárek k narozninám či vánocům - třeba i spolu se sestrou.....
Aby se měl tatínek na co těšit a pro se udržovat v dobré zdravotní kondici....

Když to fungovalo u nás, mohlo by i u vás. A to je tvůj tatímek proti mé mamce "batole" - mamce je 90, takže je asi i vitálnější...