Přidat odpověď

Spíš proto, že je pořád ještě společensky normální a očekávané, že až žena vypiplá děti do dvou tří let, půjde zase naplno (nebo aspoň částečně) pracovat. Přitom doma jí mezitím přibyde několikanásobně víc práce, než měla před dětmi. A i když partner pochopí, že bude muset víc přiložit ruku k dílu, asi málokdy je ten díl rovný, zvlášť pokud je hodně vytíženy a ani nemá moc kde brát.

Právě jsem nejmladšího odložila do školky, ale už dobrého půl roku nebo i déle slýchám dotazy, jéžiš, co budeš dělat? S podtónem, to budeš mít leháro. Chech. Možná konečně trochu radikálněji uklidím dům, přehážu kompost, zryju záhon, přesadím jahody... a pak bych si třeba ráda dopletla svetr nebo s dětmi více tvořila a courala po okolí, makat jak šroub můžu za deset let dál až do smrti, až o mě nebudou stát. Ale taky trochu podléhám tomu tlaku a taky trochu chci do poloviční práce, nicméně moje priority jsou dané. Vlastně mám "štěstí", že je půlúvazků tak málo a hledání chvíli potrvá.