Přidat odpověď

Ženeš to do extrému, nejde o uštvání, ale o návrat do práce (bez ohledu na to, kolik práce je doma, a to bývá různé). Já ten tlak cítím, jednak sama ze sebe a jednak z těch dotazů, je možná spíš podvědomý, ale je tam. Znám jen málo žen, které dobrovolně a s plnou podporou manžela zůstaly doma, i když děti svěřily institucím. A je otázka, jestli ten tlak necítily nebo se rozhodly mu odolat. Toto prostě je norma (neříkám, že povinnost), zatímco v jiných kulturách je norma zůstat doma.