tu pohodičku bydlet zamlada a bezdětna sama v malým svým bytečku jsem bohužel nikdy nezažila; já musela být jako vítr všude - v práci i doma,byť teda nejsem žádná puntičkářka,ale ze začátku jsme bydleli v hrozném provizoriu,takže řemeslníci,pro které se tenkrát ještě vařilo,k tomu zaměstnání + malé děti nejen moje ale i souseda,který nám občas helfnul a jeho paní dělala dálkově školu...bylo to fakt výživné a na babky a jejich výpomoc jsem si fakt ani nevzpomněla,že bych je mohla požádat...a taky bydlely daleko
a dnes vše v dobré se obrátilo a zúročily se nyní a úročí ta léta zápřahu