Přidat odpověď

Ale já vůbec nemluvím o svém působení na své děti(viz. níže) či jiné děti (lidi), jenom si argumentačně neumím představit vysvětlení ateismu bez nějakého popírání věřících a jejich počínání, jakkoliv je to kultivované a inteligentní.

Já nemám nic proti tomu, že někdo nevěří, nicméně v úvodu diskuse padlo mnoho proti křesťanství a vedení dětí k tomu a já jsem si dovolila zamyslet nad tím, zda-li opačný postoj( byť legitimní) nenese víc obecné negace. NEní(B), NEvěřím(v B).

Až budu chtít přesvědčovat k víře, nebudu žádný přizdisráč, dost bylo diplomatického opatrnictví, které přineslo ještě větší smích protistrany.

Jenže já to nechci, i když bych měla

Prosím tě, Sovice, klidně se ode mě distancuj, já stejně věřím především v Boha (a tam se toho vejde), ale nedělej ze mě debila ani fanatika.