Já jako dítě hrála na klavír, ne v ZUŠce, ale u soukromého učitele. Od etud jsem se nedostala nikam a když jsem si zlomila při sportu prst a učitel řekl, že si musím rozmyslet, jestli budu takhle blbnout a nebo se věnovat něčemu smysluplnému /té hře na klavír/, tak jsem se rozhodla rychle. U toho sportu mě nikdo nenutil k tomu, abych si vybrala - volba byla jasná.
Ale já nemám talent. A děti jsem nenutila, všechny mají hluch a i zpěv je katastrofa. Ale dcera i mladší syn chodily do pěveckého kroužku - chodili tam kamarádi. Jsem se divila, že je učitelé nevyřadili hned.
Ne, oni počkali, až to dětem dojde samo.