Přidat odpověď

nedělám. Po sedmi letech na rodičovské a práce jen z domu. Je ze mě asociál, který se bojí v obchodě pozdravit, že bude obtěžovat. Skutečně chodím s hlavou dolů a čučím do chodníku, když teda nejdu s více dětma, které musím hlídat. Nedívám se na lidi. Když někdo kolem mě píská, tak už mě ani nenapadne, že by to třeba teoreticky mohlo být na mě. Jasně, že je to všechno jen v mojí hlavě, ale psychika je mocná. Bývala jsem veselá a bezprostřední asi jako ta Penny (i když teda myslím, že jsem chytřejší, než ta postava ). Začalo to už dříve, ale poslední dobou to nějak vyplulo na povrch.