Přidat odpověď

Monty - já si myslím, že to je třeba právě případ té sámošky. Někdo požádá, zda by mohl jít dopředu, protože má jen chléb a ten před ním řekne - ne, nepustím vás. No a ten někdo, kdo žádal, se cítí ukřivděný a tak se tím žere, že to je schválnost a kdesicosi a příště už se raději ani nezeptá.
A bere to jako osobní urážku.
Ale když požádám, tak já osobně to beru tak, že dotyčnýmu to nic neudělá /když mě pustí/, ale na druhou stranu když odmítne, tak je to jeho právo a jeho názor a neberu to osobně - já vím houby, jaký k tomu má důvod - i kdyby to byl ten, že si potřebuje zchladit žáhu a teď je mu dobře. Taky bezva - vylepšila jsem mu tím odmítnutím den a to se taky počítá, ne?