Přidat odpověď

Moje děti s "macechou" vycházejí korektně, ale nic moc víc. Přesto je i tenhle korektní vztah přínos - je hodně jiná než já a ačkoliv mi mnohým leze na nervy (a nesedla mi nijak zvlášť ani dřív, než si začali s mým exmanželem - znaly jsme se povrchně), za ty roky holkám nabídla pár věcí, které jdou mimo moji zkušenost, no a taky se naučily vycházet i s jinými lidmi než těmi, co jsou typově podobní mně.

V blízkém okolí mám dva výrazné příklady, jsou to otčímové. Jeden je katastrofální a bude to znít hnusně, ale myslím, že nevlastního syna zničil. Nikdy ho nepřijal, vždycky pro něho měl samou kritiku, rozdrbal mu sebevědomí... Nebil ho, to je tak nejlepší, co se o tom dá z mého hlediska říct. Přitom je ten člověk upřímně přesvědčený, že se staral a vychovával a udělal co mohl. On tedy není ideálním otcem ani synovi vlastnímu, je to takový ten rodič, co má hlavně nároky a povinnosti, ale přece jenom u vlastního je to lepší, ten není podvědomá konkurence, ale "nástupce".

Druhý je mnohem lepší, sice si úplně nesedl s nejstarším dítětem druhé ženy, které v době jeho příchodu už jelo pubertu naplno, ale dvě o hodně mladší ho berou jako tátu (ten vlastní nemá ani minimální zájem, neozval se třeba ani nejstaršímu k osmnáctinám, a ty mladší si ho už téměř nepamatují) a on se tak chová, jako běžný otec s nějakou tou chybkou sem tam, ale děti hodně podporuje, je na ně pyšný, když se jim něco povede, jeho rodiče je berou jako vnoučata. Bohužel se mu rozsypal vztah s vlastní dcerou (příčiny jsou složité, rozvod v tom hrál velkou roli, ale bylo to už před tímhle manželstvím) a je možné, že si to na těchhle dětech kompenzoval... Pro ně dobře.