Přidat odpověď

To je pak moc smutné. Vyhrocené vztahy mého manžela k mým dětem byly jednou z příčin našeho rozchodu. Doufala jsem, že se "utřepe" časem, kdy skončí ta dětská rozjívenost, jiné představy o výchově a denním režimu, pubertální nálady, problémy ve škole apod. Ale bylo to čím dál horší, stupňovalo se to. Nakonec už se ani nezdravili, nesnesli spolu být v jedné místnosti. Hrůza. To fakt nemělo cenu. A to podotýkám, že nejsou mé děti nijak extrémně problémové. Syn je finančně soběstačný a dcera je ve v septimě, občas se zadaří, že má i vyznamenání. Oba mají uspokojivé vztahy se slušnými partnery. Ke mně mají úctu, pomáhají. Prostě chlap magor. Ať dělali oba cokoliv, pořád mu to bylo málo a na všem si něco našel.