Přidat odpověď

Violo, přesně to mám doma. Kudy projde, tudy trousí. Ještě že není líný si doběhnout na záchod. Zatím. Oblečení leží všude na zemi, po židlích. Tak mu to nosím ke skříni a házím na zem, protože do koše na prádlo je to brzy (měl to chudák jen chvíli a proč to hned peru) a do skříně to našpiněný nedám, protože se to zahrabe mezi čistý a bude to smrdět všechno. Před tou skříní má hromadu věcí, ze které průběžně ubírá a přidává, aktuálně nejméně patery kalhoty, kraťasy, trička, košile, pyžama, protože když to aktuální nemůže najít, načne si nové, kdo neuvidí, neuvěří. Ale má to naprosto nevýchovný vliv na děti, takže zase začnu prát vše, co nebude ve skříni nebo na věšáku rozšpiněných věcí, co mu toleruju. Tohle byl pokus ho přimět k tomu, ať to nedělá, vydrženo tak půl roku, bez výsledku. Taky mi přijde zbytečný prát triko, co měl hodinu na sobě a nezpotil ho, ale odmítám ho pozorovat další měsíc, jestli odejde samo z koupelny nebo se zvedne z psí boudy. Jako důvod k rozvodu to nevidím. Jen jsem se pomalu změnila v ten typ zatrpklé ženy, co bezeslov s kyselým ksichtem chodí po bytě a snáší jedním směrem prázdné sklenice, talíře, obaly (kuchyň) a druhým směrem oblečení (pokoj dětí, ložnice, koupelna). Nechat na místě nepomáhá, mému muži to nevadí. Začne sklenice skládat pod postel, až se mu nevejdou na noční stolek.