Přidat odpověď

V tom věku jsem děti ještě kojila, takže byly zvyklé spát v té tzv. velké posteli - akorát se mnou v té naší. Přechod do postele byl velmi pozvolný, hodně dlouho každé z dětí s námi spalo v posteli a když usínaly v té své, tak často v průběhu noci přecházely k nám.
My roky měli postele zvýšené - kvůli prostoru pod nimi. A nikdy nespadly, jen když blbly spolu, tak pak jo. Ale pro nejmladšího tam manžel vyrobil takovou zábranu a nejmladší paradoxně začal padat z postele, když jsme jim je sundali dolů na normální výšku. On se pak lekl a vždycky řval. Tak jsme k posteli dávali deku a když spadl, tak se neuhodil, zachumlal a spal dál - na zemi.