Přidat odpověď

Myslím, že záleží vždy na konkrétní kombinaci dvou lidí. Z mé zkušenosti vlastního chování. Ve vztahu jsem velmi submisivní, proces to byl dlouhodobý, vzhledem k tomu, „že všechno dělám špatně, nic pořádně nezařídím, nic nevymyslím atd.“, tak vážně nejsem motivovaná dělat cokoli navíc, když je to stejně špatně, v jiném vztahu jsem byla ten dominantní a upřímně mi to nevyhovovalo, všechno jsem musela vymyslet, domluvit, zařídit, zároveň jsem byla v jeho očích bohyně. V jiném vztahu jsme byly oba rovnoprávní, bylo strašně moc srandy a blbnutí a vůbec. Kdybych teď byla sama, tak si nějak vůbec neumím představit vedle sebe někoho mít. Mám kamaráda, co se vyzná v autech, kamaráda, co se vyzná v IT, telefonech, tatínka kutila, který ledacos opraví a se zbytkem si poradím.