Přidat odpověď

Paulis, já z něj byla strašně hotová, strašně jsem se chtěla rozvést, přála si, aby si našel jinou..... ale on o rozvodu nechtěl ani slyšet a apk přišly různé zdravotní problémy a mě už pak došlo, že perfektní to stejně nikdy nebude, začala jsem slevovat a přestalo mi hodně věcí vadit a začala jsem toho využívat, že se nechce rozvádět v můj prospěch. Ne vše se mi povedlo, ale hodně mi pomohlo, že nemusím být vůči němu vždy fér a nebrat ho moc vážně, když něco nechce. Pak byl často v nemocnicích a lázních a jak ho to tam nebavilo, tak jezdil vždy na pár hodin domů a bylo to skoro jako randění, na noc zmizel a já měla klid a zárověň si užívala jen jeho příjemné stránky.
Pochopil, jak mi jeho "negativita" ubližuje a teď, když občas vybouchne, hned to obrátíme v legraci a on prohlásí "jak si přeješ miláčku" nebo něco podobnýho. Nová partnerka by to měla bez práce, já si prošla depresí a i fyzicky jsem dost zničená, ale dosáhli jsme rovnováhy.
Kvůli dětem to stojí za to.
Na tvém místě bych se snažila nemít ho v tak těsné blízkosti, je to dost ponižující, musíš se cítit jak spráskaný pes. Chápu, že je to těžký...