Přidat odpověď

Já se ho snažím udržet tak, aby byl i na ukazování, ale deti mi mé úsilí soustavně ničí.
Snažím se udržovat ve stavu "na ukazování přijatelno" především předsíň, WC a obývací místnost (tj. kuchyně+jídelna+obývák) a sezení na zahradě, abych se nestyděla ani před nečekanou návštěvou (nečekané návštěvy se tu přiházejí celkem běžně). Prádlo, byť čisté, se snažím v těchto prostorách neodkládat, i když někdy se samozřejmě stane, kvůli mladšímu máme zacvaknutou zábranu na schodech a s náručí prádla ji nepřelezu a zároveň nerisknu prošmejknutí mrněte pod mýma nohama, když ji otevřu. ALe jen to trochu jde, odlifruju prádlo nahoru. Teď mám na své posteli v patře horu neroztříděného prádla, které jsem tam nanosila, když byl prťous přivázaný v jídelní židli

Starší syn už bere za své, že se snažíme průběžně udržovat pořádek, nahoře trochu nedbaleji, ale i tam tak, aby tam bylo příjemno a čisto, dole o něco pečlivěji. A docela dost uklízí sám od sebe, třeba včera večer mě opravdu překvapila zavěšená stočená zahradní hadice, kterou kluci předtím natáhli přes celou zahradu, křídou na ni nadělali čárky a byla to prý silnice, na který se může předjíždět. Vůbec jsem si nevšimla, že starší ji pak stočil a uklidil, aniž jsme mu něco říkali. Tak pevně doufám, že se uklízecí mód probudí i v mladším a budou se spolupodílet na tvorbě přívětivě uspořádaného prostředí. V nepořádku se necítím dobře a ještě nepříjemnější mi je do nepořádku někoho přivést.

P.S. Ponožky na křesle by mě fakt rušily, nemyslím jako návštěvu, ale jako obyvatelku