Přidat odpověď

Hele - mé sestře její partner řekl, že si ji vezme, až porodí, pokud to bude chlapec. A jako napotvoru se kluk narodil. Pak řekl, že strašně přibrala a že s kojencem je to náročný, že počkají, až povyroste, že je krásný, když jde malý dítě za nevěstou s ženichem. A pak to utichlo.
Když mu slib připomněla, když byla znovu těhotná, tak on jí řekl, že správný čas prošvihli a že svatosvatě si ji konečně vezme, jestli druhý bude zase kluk - to dá rozum, už dvě děti, tak to se vzít musí. To vyhlašoval zcela veřejně. A kluk se narodil, sestra se naštvala a v porodce uvedla, že se kluk bude jmenovat po ní /příjmením/. Z toho bylo halo a že jestli to udělá, tak že si ji fakt nikdy nevezme. Takže se "dohodli" na příjmení po něm a sestra čekala. A co myslíš - čeká doteď. Nejdřív pak říkala, že na papíru jí nesejde. A nedávno na oslavě u našich jsem se jí ptala, jestli není čas do toho prásknout a ona řekla, že už se smířila s tím, že si ji nikdy nevezme, že to vždy byly jen planý sliby.
A že kdyby to dopředu věděla, tak by už prvnímu synovi dala příjmení po ní s tím, že jestli chce, aby se kluk jmenoval jako on, tak jedině po svatbě. A bylo by prý vyřešeno. A po svatbě by požádala o změnu příjmení dítěte, což by problém nebyl.