Přidat odpověď

Monty, já si myslím, že se shodneme v tom, že lidé jsou různí. Jeden je sebevědomej, další optimista, třetí labil, čtvrtej závidí, pátej je rváč... Akceptujeme to, že jo? Tak proč proboha neakceptujeme někoho, kdo prostě programově CHCE být sám a nutně mu vtloukáme do hlavy, AŽ někoho potká, tak se to změní atd. Myslíš že když optimistovi změníš podmínky, že z něj bude pesimista?
Já tu píšu možná posté, že mám muže velmi ráda, znám jich pár kteří jsou naprosto báječní, dokonce jsem s pár muži žila (myšleno dlouhodobě v domácnosti). A se všemi to bylo fajn, dodnes dám ruku do ohně za každého z nich.
Ale prostě soužití nechci. Umím si představit dům, kde by měl každý svoji část (se samostatným vchodem), to bych byla ochotná akceptovat