Přidat odpověď

"Já jsem pak celkem ztratila nervy a tak jsem vyštěkla - hele, už toho nech, nebo ....... jenže jsem jaksi nevěděla, co nebo a ona to věděla taky, tak jen výsměšně řekla - nebo co. Chtělo se mi říct - nebo ti dám přes hubu."

Nebo co. - Ještě byla takhle arogantní? To se nedivím, žes měla chuť jednu jí vrazit. Ve mně by to taky vřelo. Jen bych místo jedné dobře mířené měla chuť ve vzteku jí říct (a samozřejmě neřekla): "...nebo si tvého muže dám teď. Tak, aby na to do smrti nezapomněl a ty měla konečně důvod o tom kecat. Nebo spíš mlčet?" V té chvíli by to byla ťafka, bohužel z dlouhodobého horizontu samozřejmě blbost.
V reálu bych asi řekla něco v tom smyslu, že tím, co vykládá, zbytečně škodí. A že se jí to jednou vrátí. Zase nic, co by pomohlo, protože by si z toho nejspíš prd dělala, ale mně by se ulevilo.

Kamarádka se časem znevěrohodní a znemožní sama. Kdo se na tebe bude chtít koukat skrz prsty, najde si jakýkoli důvod. Do ostatních vkládám naději, že to pustí jedním uchem tam a druhým ven.