Přidat odpověď
moje druhačka si úkoly dělá sama. taky fňuká, brečí pláče a hroutí se, takže samostatnou práci jsem vyhodnotila jako nejjednodušší způsob, jak se vyhnout nervovému zhroucení.
ale je to taky o škole. Původně chodila na školu (do první třídy), kde byla domácí příprava na hodinu, hodinu a půl čistého soustředě+ného času práce rodiče s dítětem. To byl děs běs, pokud vím, dnes tam řeší úkoly, které zaberou i dvě a půl hodiny. Například učitelka po dětech chce, aby denně doma přečetly 3-4 stránky. MImo jiné. Takže my aktuálně chodíme do školy, kde je učitelka rozumná a udělat domácí úkoly je v silách dítěte.
Předchozí