Přidat odpověď

To bude dobrý, ještě tak 10 let a vyroste z toho . Mám doma to samý, jsou mu teprve 4, ale očekávám, že až začne škola, bude to vypadat přesně takhle. Uzavře se tím kruh "Pánbu ti to oplatí na dětech" Externalizaci si mladej vyřešil sám, přišel se zlobivým kolečkem, co má v hlavě. A tak ho často opravujeme a vyhazujeme. Ale je to prcek, no. Hlavně si to nebrat osobně a pokud možno zůstat nad věcí. Je pod tlakem, potřebuje ventil a ještě to neumí jinak. Abych řekla pravdu, i já jsem pořád ještě schopná vyvolat hádku kvůli prkotině, abych upustila páru.
U nás hodně pomáhá hlídat odpočinek a jídlo. Jak je v nepohodě, tak se prudce zvyšuje pravděpodobnost scény. Sedět hodiny na úkoly situaci jen zhoršuje, ta šílená odpoledne si pamatuju až moc dobře, výsledek je akorát nervově vyčerpané dítě. Jak bych viděla, že se situace hrotí tímhle směrem,úkoly bych přerušila, dítě klidně nechala kontrolovaně vyvztekat, najíst,trocha relaxace (nedovolovat příliš atraktivní činnost, aby nebyl problém se od ní odtrhnout) a zkusit znova. Možná taky zkusit ty úkoly dělat na víc částí plánovaně. Ono se to nezdá, ale pro přetažené dítě i 20 minut udržení pozornosti už může být moc a pak nastane zkrat. Pokud má sklony k perfekcionismu, tak to že se mu nedaří, i když se snaží, taky může být dobrá rozbuška. Taky bych zkusila, jestli mu to samostatně nepůjde líp, s tím, že když bude potřebovat, tak si může říct o pomoc. A povznést se nad případné vzteklé mrskání tužkou a jiné projevy vzteku, potřebuje to ven, když tak najít jiný ventil. Každopádně vhodná chvíle na přerušení činnosti a najezení se (fakt to pomáhá). Přeju pevné nervy