Přidat odpověď

Asi to tak nějak bude, ale je to stěží uvěřitelné a pochopitelné, že po tolika letech je ten blízký člověk úplně jiný, chová se jinak než bych čekala. Vždyť ho tak dlouho znám. A najednou je jako cizí. Myslím si o sobě, že jsem hodně tolerantní, ale za posledních pár týdnů jsem dospěla k názoru, že jsem situaci u nás doma nemohla nijak zabránit i kdybych se snažila sebevíc. Druhá půlka se prostě doma „dusila“ a bylo pro ni jednodušší zkrátka od problémů zdrhnout než něco řešit.

Prý více zůstávají v paměti ty hezké věci a ošklivé se zapomínají rychleji. A právě proto ty růžové brýle vydrží dlouho.