Přidat názor k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

No tedy - klobouk dolů, něco takového se moc často nevidí, myslím tedy tu zarputilost, se kterou se mizerně placený pedagog drží řemesla, které si usmyslel dělat, i přes všechna příkoří, která to přináší. Podobné, nebo i horší, projevy náctiletých dětí se naopak dnes vidí až příliš často. Nejsem žádný staromilec, ale myslím že to opravdu přinesla až "nová doba", taková ta porevoluční euforie, kdy si ta hlavní, ekonomicky a rodičovsky činná, část dospělé populace nějak vsugerovala, že když máme teď tu svobodu, není potřeba se již tolik starat o výchovu vlastních dětí, každý si přece může dělat co chce, že. Hlavní je vydělat dost peněz, abych mohl rodinu vzít v létě na Maledivy a koupit dítkám poslední modely mobilů. Uvedené chování je pak jen logickým důsledkem takového vztahu dětí k autoritám. Nejspíš je to tak i v ostatních, mnohem vyspělejších, demokraciích, tak proč ne u nás. Ve 12ti letech se ještě "jen" perou na přechodu, ve 14ti už přichází na řadu střelné zbraně. Příkladů, jak to může skončit, je všude v okolních státech dost. Proč se z toho nepoučíme ? Asi toho ještě nebylo dost. A tak budou nadále naši zvlčelí potomci atakovat nevinné pedagogy a vychovatele jak se jim zamane, aniž by si uvědomili, že by bez nich nebyli vůbec nic. Od nich to nečekejme, uvědomit by si to měli hlavně rodiče a čím dřív, tím líp. Všechna čest každému, kdo za současných podmínek tuto nelehkou a špatně hodnocenou práci vůbec dělá. A (jak by řekl S.G.) myslím to upřímně.

Mecháček (kluci 14.5, 17, 17.5)