Přidat odpověď

Zefýr,
jo, taky jsem byla taková, na první pohled totálně nesoutěživá, ale spíš jsem se vyhýbala tomu, kde bych nebyla dobrá. A protože s věkem to, v čem už jsem nebyla nejlepší, přibývalo, ta ztráta motivace byla velká. Nejvíc mě to al srazilo až v dospělosti, když jsem zjistila, že opravdu dobrá už nejsem v ničem, že ti původně horší na sobě zamakali nebo se naučili pracovat se svojí povahou.

Dcera to má jinak, ta už 14 let dělá sport, kde nikdy nevynikala, v oddíle, který nemá nic moc výsledky a je jí to jedno. Jezdila a jezdí i na velké závody, kde je úspěch, že je předposlední a není poslední, ale často poslední je. K tomu má tedy doma velký svazek medailí z okrskových soutěží, kde část byla na medailové pozici už jen tím, že byly v kategorii jen 3. Jednou se dostala dost náhodou na mistrovství republiky (tehdy u vás) a měla z toho zážitek, bylo jí jedno, že tam nemá šanci.
Já jsem stejný sport dělala necelý rok a pak jsem skončila, že jsem si nepřipadala dobrá.