Přidat názor k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

Ahoj všechny kolegyně i kolegové,
to je dílo, co? Jak ráda bych patřila mezi ty "takových více", jenže po pár měsících marného snažení naučit angličtinu děti ve věku 10- 15 jsem velmi znechucena. Nadávek se dočkávám taky, velkého divení "co jsem jako udělal, já vám tu ŽK nedám....", dožadování se svých práv ("to je můj mobil, co mi ho berete..."), oznámení při prověrce - "já to neum´ím, já jsem se neučil!" a dalších a dalších.
Jsou občas hezké chvilky - s 5. třídami jsem nacvičila s klavírem Yesterday.Moc je to bavilo. Ovšem totéž je pro vyšší ročníky trapárna a socka. Písničky a muzika vůbec musí buď hodně řvát nebo být hodně sprostá, jinak to není ono.
Zajímavé články na internetu? Zábavné činnosti? Číst paralelně anglicky a česky Harryho Pottera? Prověrky? Pche! Nám se nechce, my chceme jít na počítače (ale pouze hrát si!!!), my si chceme hrát karty.....proč zas psát do sešitu, hééé..
Nápisy na lavici? Lucka je k....Kdo si myslí, že úča je kráva, ať udělá čárku....to je nuda, vole...
Jestli je ještě nějaká naděje, pak možná první stupeň. Nebo ne?
Před 20 lety jsem začínala v 1. třídě a hodně mne to zdrblo, ale děti mne opravdu měly rády. Musela jsem přežít i podobné výkřiky, které byly citovány v úvodním článku..ale pořád mne ty děti nechtěly sežrat a zadupat do země. Zatímco můj nynější nový začátek je taková kláda, že už chvílemi nevím.