Přidat odpověď

Na sídliště, kde jsem vyrůstala a bydlejí naši se vracím ráda a vůbec se mi nezdá oškivé. Před lety tu proběhly úpravy a je tam dost a dost stromů, keřů a dětských hřišť. Jsou tam vyznačené obytné zóny, takže tam jezdí minimum aut. Je tam prostě bezpečno.

Stísněný pocit jsem v paneláku fakt nikdy neměla. ALe já tam byla spokojená, takže proč by mě měl přepadat?

Zvuky a pachy... S pachama jsme problém neměli a slyšeli jsme pouze klavíc sousedů nad námi. Na vesnici u švagrové (dvougenerační dům) štěká z každé strany pes, řeže cirkulárka a kdo ví co ještě... a chcíp tam pes. Pro mě hrůza, švagrová to tam miluje

Centrální dodávky tepla moje rodiče fakt netrápí. V tom paneláku je teplo stále. Někdy tedy "bohužel".

No a platby? Kdo nemá studnu, platí vodu stejně jako v paneláku, ne? Elektřinu taky, plyn taky... Jo, naši platí zálohy do fondu oprav (byt je jejich). To mi připadá normální. Nepřekvapí je oprava střechy nebo teď v létě oprava fasády, zateplení domu a zasklení lodžií.

Já chápu, že když někdo vyrůstá na vesnici, tak se mu tam většinou líbí. Naši nepoznali nic jiného než byt a na panelák měli štěstí, takže se jim tam líbí a mě se tam taky líbilo. Když jsem pobývala u švagrové na vesnici, vadilo mi, jak se pořád něco muselo. Tu posekat trávu, tu protřídit mrkev, tu zalít, nasypat slepicím.... Tohle mě prostě nebere.

My teď bydlíme v malém bytovém domě na kraji Prahy. Naprosto mi vyhovuje život v společenství několka rodin. Máme velkou zahradu s kouskem lesa a je fakt, že je to super, ale kam se hrabe panelák na hluky a prostupnost zvuků, která je tady. A ty pachy...

Každý je prostě zvyklý na něco jiného a preferuje a toleruje něco jiného