Přidat názor k článku Tři roky ve školství a snaha neztratit iluze a ideály

Ahoj, taky se zapojím do diskuze. Ačkoli jsem učila tzv. bez papírů ale o to s větší láskou a nadšením (první i druhý stupeň, jeden rok i učně) především angličtinu, pak i informatiku, rodinnou výchovu, občanku aj., zážitků mám spoustu. Ale na ten jeden, který se mi stal, snad nemá nikdo. Musím předeslat, že jsem byla (dnes na mateřské a kdoví co bude potom - určitě už bude jazykářů přehršel :-)) oblíbená úča. Ovšem s jednou třídou (samí klucí hokejisti a pár holek trpitelek) jsem zažila své. Dříve je učívala kolegyně, která angl. moc neovládala, řekla bych že vůbec. A dětičky si zvykli, že AJ je oddechovka a nemusí nic dělat. Kupodivu všichni prospívali velmi dobře - jedničky a pár dvojek. Pak jsem nastoupila já. I začly se dít věci. Došlo to zkrátka tak daleko, že proti mě začali brojit dva kluci a zbytek se přidával. Pak tato "zákeřná choroba" přešla na rodiče. Člověk by si myslel, že podpoří kantora a "domluví" dětem.
Stalo se, že se mi jednoho dne maminka zavřela do skříně a "odposlouchávala" vyuku. Žáci se chovali jako obvykle. Nespolupracovali, sprostě nadávali apod. Na druhý den jsem se dověděla o odposlechu a začala jednat. Maminka si totiž myslela, co a jak tam s dětma tropím a jak si podá apod. Nicméně po dalších výstupech s touto třídou (nejen v mých hodinách) se svolala mimořádná třídní schůzka. Dětičky i rodičové se na mě domluvili, spolukantoři nepodpořili, nenechali mě vůbec mluvit, natož roumně argumentovat a "ukamenovali" mě různými vymyšleninami (že žákům sprostě nadávám a šikanuji je) a že žádají jiného kantora. I stalo se. Jenomže žáčci si začali "došlapovat" i na jiné kantory (že se postarají o to, aby je neučili atd.). Takových střípků s touto třídou bylo více...
Ale i tak jsem učila velmi ráda a také, když pak deváťáci přijdou, že udělali zkoušky z AJ a že mi děkují za přípravu atd., pohladí to u srdíčka. A o tom toto povolání je. Není to přeci obyčejné povolání, ale poslání a důležité je vydržať vydržať vydržať.
Díky, že jste se došetli až sem. Alena a 5 měsíční synáček Alan