Přidat odpověď

osmiletá je celkem disciplinovaná a poslušná, ale taky někdy něco nechce. Loni jsem si řekla, že tedy určité věci nechám na ní a zpětně to hodnotím jako chybu. Dnes bych se jí to snažila vysvětlit, rozmluvit.
Co se školy týče, taky fňuká. Zatím ještě nedospěla k tomu, aby seděla a hodiny koukala do zdi, jak jsem to dělávala já.
Máme to trochu jako federika, času není tolik, aby u něčeho mohla strávit celé odpoledne. takže jí případně říkám, že buď nebude chodit na nějaký "kroužek" anebo nebude chodit do družiny.
Ale ona je v tomto zlatá, pokud fňuká, tak spíše ve smylu "tohle já nikdy nedokážu" apod.
Prostřední dítě bude větší oříšek, resp. už je, ale protože jí bdue pět, ještě se to dá spíše korigovat. I když... loni odmítla vystoupit z auta. Musela jsem tehdy vyzvednout nejstarší. tehdy jsem se jí tam rozhodla nechat, díky čemuž sjem musela vynechat plánovaný nákup a prožila jsem 20 minut hrůzy, že se jí z toho auta podaří dostat (naštěstí se ani neodpoutala, natož aby byla tak chytrá a přešunula se k přžedním sedadlům, kde není dětská pojistka). Scéna následovala stejně, protože ona s nákupem počítala a chtěla něco koupit.
podruhé, když mi odmítla vystoupit z auta, tak jsem ji prostě chytla za límec, odnesla kam jsem potřebovala a následně vrátila do auta. Řev strašnej. Když se zasekne v přízemí, že nepůjde do patra, jen zamknu vchodové dveře, ona do hodiny to jedno patro většinou zdolá.