Přidat odpověď

Každý máme své práce, žádáme od sebe navzájem jejích splnění, ale chápeme, že jsou dny, kdy to nejde - únava, lenost, atd...ale nesmí to prevážit nad dny pozitivními.
Např já teď asi 4 dny nevařila teplé večeře (žravé děti i manžel), včera už mručeli, že mají fakt hlad a chuť na něco pořádného, tedy dnes pořádně vařím.
Synové mají myčku, vynaseni košů, kroužky...manžel zaklizi nádobí a recykluje komplet odpadky...pokud to neudělají, nic se neděje, dokud máme nádobí (cca 2 dny) a neslapeme v odpadu (cca tyden). Pak přestanu vařit a čekám na čisté nádobí.
Občas popadne manžela pruzení "udělejte to okamžitě, já taky děsně a pořád dřu", pak je umravněn, že fakt taky nepracuje hned teď a na 100% a pořád atd...a on dá pokoj.
Prostě převážně pracujeme všichni dobře, což mi přijde 100% příjemný